V první kapitole jsme si našli profesi, pro kterou máme ty nejlepší předpoklady. Ale to pro získání práce nestačí. Nejdříve si musíme odpovědět na následující otázku:
"Má moje vybraná profese budoucnost?"
Technologie a pracovní postupy se neustále vyvíjejí a to má na trhu práce jeden důsledek. V řádech ani nedesítek let se mění poptávané profese. My nebudeme spoléhat na náhodu a naučíme se poznat perspektivní práci.
Nejdříve se podíváme na neperspektivní práce. Je zbytečné věnovat svůj čas a úsilí něčemu, co nemá žádnou budoucnost. Ale jak takovou neperspektivní práci poznat? Odpověď poznáte pomocí následujícího příkladu:
Pamatujete na český film Vesničko má středisková? Tak to si jistě vzpomenete i na legendárního Otíka. Otík se živil jako závozník pana Pávka. V dobách socializmu měl každý řidič nákladního vozidla k ruce svého závozníka. Dneska v nákladních autech žádného závozníka neuvidíte.
Závozník je krásný příklad profese která vymizela z trhu práce. A takových profesí je mnohem více. Pro názornost si uvedeme ještě jeden krátký příklad:
Na televizní stanici Nova byl vysílaný seriál Hospoda. Kdo ho viděl, ten si určitě vzpomene na topiče Babulu. Celou pracovní dobu seděl v hospodě a občas si odskočil do kotelny přiložit uhlí. Dneska díky automatizaci kotelen už tuto profesi na trhu práce také nenajdeme.
Zmíněné dvě profese mají mnoho společného:
Mějte se na pozoru, pokud vaše práce splňuje všechny tři podmínky neperspektivní práce! Z tohoto pohledu by se o práci měli bát zejména státní zaměstnanci. Je jenom otázka času, kdy se výkon státní správy zefektivní pomocí nových informačních technologii tak, jak se to stalo v komerčním sektoru. Pěkně je to vidět na pojišťovnách. Zákazníci se už neobsluhují na pobočkách, ale pomocí call center a internetu. Na pobočkách už nepracují zaměstnanci, ale živnostníci kteří musí uzavírat jednu pojistku za druhou aby se uživili - tito živnostníci už nemají čas jenom na pobočce vysedávat a na zákazníka čekat, ale musí aktivně do terénu zákazníka sehnat.
Práce může být neperspektivní ještě z globalizačního důvodu. Každá práce, která byla do ČR přesunuta z jiné země, je přinejmenším z dlouhodobého hlediska neperspektivní. Pokud se ptáte proč, tak si odpovězte na následující otázku:
Máte 100% jistotu, že zaměstnavatel nepřesune práci do jiné země?
Tuto jistotu ani nemůžete mít. Pokud už jednou firma přesunula továrnu z Německa nebo Irska do ČR, tak to zase klidně udělá jakmile zjistí, že je to pro ni ekonomicky přínosné. Každému koho se to týká, doporučuji začít vytvářet finanční rezervy a připravovat záložní plán.
Perspektivnost profese je nutné zvažovat i z regionálního pohledu. Zemědělský inženýr bude v Praze horko těžko hledat práci na farmě, ale na znojemsku už má větší šanci. Je to proto, že pro jeho profesi v Praze neexistuje žádný zaměstnavatel (aspoň nevím o zemědělské farmě v Praze), ale na znojemsku jsou jich desítky.
K nalezení perspektivní práce stačí člověku selský rozum. Díky němu můžeme perspektivní práce rozdělit do několika skupin, podle kterých si můžete vaši vybranou profesi porovnat:
K jednotlivým skupinám se dájí napsat mraky profesí, ale cílem nebylo napsat encyklopedii práce. Cílem bylo dát návod, jak si vybrat to nejlepší pracovní uplatnění. Proto nad budoucí profesí přemýšlejte, porovnávejte a hlavně se snažte představit její budoucnost - o tom něco málo si řekneme v následujícím oddíle.
Nad vybranou prací je potřeba se zamyslet ještě z jednoho pohledu. Profese podléhají cyklickým výkyvům na trhu práce. Pěkně to ilustruje následující příběh:
V osmnáctém století byla oblast dnešní CHKO Jeseníky ryze průmyslová oblast. V hlubinách jesenických hor se těžila železná ruda. Na jesenických kopcích se těžil původní lesní prales a z vytěženého dřeva se vyrobilo dřevěné uhlí, které se použilo v hutích na tavení železné rudy. Proto zde byly velmi žádané profese horníka, slévače kovů, uhlíře a dřevorubce. Dnes je veškerá železná ruda vytěžená. Proto už není potřeba horníků, slévačů... Zůstaly tu jenom lesy, které stále dávají práci dřevorubcům.
Změny v průmyslové výrobě dokáží asi nejsilněni zatřást se strukturou poptávky po jednotlivých profesích. Bohužel, dříve tyto změny byly plynulé. Dneska přicházejí velmi rychle. Příkladem nám může být transformace ekonomiky po roce 1989. A na tu bych chtěl navázat ve své úvaze:
V dobách socializmu bylo minimum vysokoškoláku. Většina pracující populace se vyučila nějakému řemeslu. Po roce 1989 najednou bylo potřeba mnoho vysokoškoláků z řad ekonomů a právníků. Za tyto profese se platilo zlatem. Ale o vysokoškoláky strojaře nebyl zájem. Přehoupli jsme se do třetího tisiciletí a najednou je to zase všechno jinak. Ekonomové horko těžko hledají dobrou práci, ale naopak vysokoškoláci strojaři a IT odborníci jsou zase na výsluní.
Z toho plyne jedno poučení:
Tím chci říct, že když se někdo nechá strhnout histerií, může v budoucnu hodně prodělat. Je to úplně stejné jako při nákupu akcií. Většinou vyhrávají ti, kteří jdou proti proudu. Proto můj osobní tip pro příštích dvacet let je řemeslo. Vysvětlím vám i proč. Jestliže najednou budou všichni vysokoškoláci, tak zákonitě budou chybět řemeslníci. A čeho je nedostatek, to bývá ceněné zlatem. Přemýšlejte o tom.
© Fotis Fotopulos, 2011