Během hledání práce pochopitelně narazíme i na překážky. To je přirozené. Úkolem této kapitoly je ukázat, jakým způsobem překážky při hledání práce překonávat. Pomůže nám k tomu následující otázka:
"Co musím udělat pro získání práce?"
Překážky při hledání práce dělíme do dvou skupin. Na nepřekonatelné a překonatelné.
Nepřekonatelná překážka je jenom jedna - zdravotní omezení. Všechny ostatní překážky jsou překonatelné. Pokud je nějaké zdravotní omezení neměné, tak se s tím opravdu nedá nic dělat. Jenom to přijmout jako fakt a smířit se s tím. Věřit v zázraky a odjet do francouzských Lurd řešení nepřinese. Řešení přinese jenom následující otázka:
Jakým způsobem můžu ze svého zdravotního znevýhodnění udělat výhodu?
Odpověď na otázku existuje. Firma zaměstnávající zaměstnance s průkazy ZTP a ZTPP má nárok na dotaci od Úřadu práce. Proto takový člověk při pracovním pohovoru práci nehledá, ale naopak podnikatelům peníze přináší. Navíc existují tvz. chráněné dílny, které dávají práci jenom lidem se zdravotním omezení.
I pro získání práce platí staré české pořekadlo: "když se chce, tak všechno jde". Stačí se jenom naučit překonávat překážky pomocí selského rozumu. Jak na to si ukážeme u první nejčastější překážky při hledání práce, kterou je věk. Prosím, zkuste se zamyslet nad následující otázkou:
Má člověk starší padesáti let menší šanci získat práci?
Jistě, zkušení zaměstnanci s obrovskou praxi to mají na trhu práce těžké. Vždyť všichni zaměstnavatelé chtěji jenom mladé, zdravé, flexibilní pracovníky, kteří mají navíc čerstvé znalosti ze školy.
Teď se prosím zkuste zamyslet nad touto otázkou:
Má čerstvý absolovent menší šanci na získání práce?
Jistě. K čemu jsou mu čerstvé teoretické znalosti ze školy, když nemá potřebnou praxi. Takový přece o práci "ani nezavadí".
Obě otázky jsme si promysleli a proto je nejvyšší čas z nich vyvodit závěr. Když porovnáme obě skupiny tak zjistíme, že u obou to vyjde nastejno. Jak mladí, tak i staří mají svoje klady, ale i zápory v očích potencionálních zaměstnavatelů. Jen nesmíme zapomenout na jedno. Práci dostane ten, který dokáže naplnit představu zaměstnavatele o vhodném pracovníkovi na hledanou pozici.
Pozorný čtenář jistě namítne neobjektivitu vynecháním zaměstnanců ve středním věku. Věřte tomu, že i tato skupina pracovníků má svá pro a proti. Můžeme začít třeba dětma. Děti bývají nemocné a po dobu nemoci se o ně stará některý z rodičů. To samozřejmně způsobuje zaměstnavateli komplikace, které nesmí být větší než je váš přínos pro vašeho zaměstnavatele. Váš zaměstnavatel musí být přesvědčený o tom, že pro vás je výhodnější vydělávat peníze než jich mít méně na "paragrafu".
Podobných "překážek" bychom mohli vyjmenovat víc, ale cílem této kapitoly je ukázat, že většina překážek při hledání práce je imaginárních. Snad jedinou překážkou je nemít co zaměstnavateli nabídnout. Ale i to se dá vyřešit získáním kvalifikace pomocí kurzů.
Chci opravdu pracovat je klíčová otázka. Potencionálnímu zaměstnavateli na ni ani nemusíte odpovídat. Z vašich odpovědí pozná, zda o práci opravdu stojíte, nebo hrajete z jakéhokoliv důvodu na pracovním pohovoru divadlo. Myslím, že je teď nejvyšší čas si tuto otázku položit:
Chci opravdu pracovat?
Pokud jste odpověděli ano. Tak při hledání práce, nebo i během pohovoru, nehledejte překážky, ale místo toho nabízejte řešení. Tak se spolehlivě pozná člověk se zájmem o práci.
Jak to vypadá vám ukážu na praktické ukázce:
První ranní autobus do místa potencionálního zaměstnání přijíždí až v 8:30. Pracovní doba začíná ale už v osm. Každý, kdo má zájem o tuto práci, by se snažil domluvit. Třeba i tím, že by se zeptal na pružnou pracovní dobu. Kdo zájem o práci nemá, ten by jenom suše odpověděl, že by včas nestihl začátek pracovní doby.
© Fotis Fotopulos, 2011