Víme jakou práci hledáme. Navíc víme, zda vybraná práce má perspektivu a zda nám nic nebrání ji vykonávat. Zbývá už jenom maličkost. Najít ji. Najít práci nám pomůže následující otázka:
"Jaký způsob hledání práce je úspěšný?"
Čas jsou peníze a to platí pro hledání práce dvojnásobně. Proto proč ztrácet čas neúčinným hledáním práce, když můžeme využít účinný způsob.
Ať se vám to líbí nebo ne, jediným účinným způsobem hledání zaměstnání jsou známosti. Dneska můžeme také použít módní slovo síť kontaktů. Známosti fungují vždycky v dobách nedostatku. Pro názornost si vzpomeňme na typický příklad z dob socializmu:
V dobách socializmu měli práci všichni, dokonce všichni měli peníze, ale nebylo co koupit. V té době byly známosti důležité kvůli nakupování nedostatkového zboží. Kdo měl známosti, měl i zboží.
Dneska je nedostatkovým zbožím práce a s pomocí známostí máte jistotu jejího nalezení. Sílu známostí pochopíme nejlépe na názorném příkladě:
V každé práci někdo odchází do důchodu nebo na mateřskou, ale bez kamarádů v té firmě se o tom nikdy nedozvíte. Jakmile ale tuto informaci od kamaráda máte, tak se můžete jít osobně na uvolněnou práci zeptat jako první zájemce.
To byl první příklad. Mnohem efektivnější je druhý způsob - dát kamarádovi práci. Druhý způsob většinou funguje mezi živnostníky, kteří mezi sebou vzájemně spolupracují a tak si společně přihrávají zakázky. Někdy je ho možné najít i u klasické práce. Pro názornost uvádím příklad ze života:
Jedna nejmenovaná "vzdělávačka" potřebovala projektového manažera. Bez výběrového řízení toto místo majitel vzdělávačky dal svému kamarádovi se kterým se znál už od dětství.
Ovšem existuje mnohem mocnější třetí způsob pro všechny ty co mají hroší kůži. Ostatně posuďte sami na další skutečné příhodě ze života:
Ředitelka základní školy, mimochodem dlouholetá členka ODS, byla ze svého pracovního místa odejita kvůli osobnímu obohacování. Nebojte, neocitla se bez práce na pracáku. Hned nastoupila do vedlejšího města jako ředitelka dětského domova.
Třetí způsob je spojený s politikou prorostlou do státního sektoru a tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu - k síti kontaktů. Respektivě jak si vybudovat známosti. Tady existuje jenom jedna rada. Rozvíjejte svoje koníčky nejlépe v zájmových združeních. Koníčky totiž lidi spojují v tom, že mají společný zájem (koníčka) o kterém mohou mluvit. Pro názornost vám přinesu příběh, které se stal na Vranovské přehradě:
Na Vranovskou přehradu jizdí rybáři nejen zarybařit, ale také popít a poklábosit. Během jedné pitky se ukázalo, že jeden rybář nemá práci. Jeho kamarád slíbil, že se zeptá v kamenolomu kde pracoval. Nakonec se v kamenolomu našlo místo prodejce kamené drtě a první rybář tam našel práci.
Na závěr si neodpustím jednu jízlivou radu. V době ekonomické krize budou známosti prakticky jediným způsobem, jak si najít zajímavé zaměstnání.
I přes nižší účinnost mají ostatní způsoby hledání práce svůj význam. Lépe na nich pochopíme, proč investovat drahocený čas jenom do hledání práce pomocí známých.
Proč neviditelná práce? Protože když ji budete hledat jako práci, tak ji nikdy nenajdete. Dneska mnoho pracovních činností se vykonává na živnostenský list. Týká se to hlavně řemesel. Lépe to pochopíte na názorném příkladě:
Třeba práce kadeřnice. Salóny krásy nebo kadeřnictví nehledá zaměstnance. Hledají živnostnice, které si u majitele salónu nebo kadeřnictví pronajmou křeslo na stříhání lidí. Mezi kadeřnicí a majitelkou se uzavírá nájemní smlouva (o pracovní smlouvě si může nechat kadeřnice jenom zdát).
Podobně práci "na živnostňák" vykonávají zedníci, instalatéři atd. Také nesmíme zapomenout na obchod. Každý kdo prodává finanční produky, pojištění, domy atd. také pracuje "na živnostňák".
Proto se zkuste zamyslet, zda vaše vybraná profese nepatří mezi neviditelnou práci. Pomůže vám to snadněji práci "na živnostňák" najít.
Zaměstnat se vlastním podnikáním je ten nejjistější způsob jak najít práci. Záleží jenom na vás zda se k tomu odhodláte. Každopádně podnikání řešení je, když se práci nedaří najít. Jen vás prosím, mějte podnikání dopředu důkladně rozmyšlené.
© Fotis Fotopulos, 2011